Pavel Brümer byl jedním ze zakladatelů legendární ústecké country kapely Fešáci.
Založil ji spolu s Karlem Poláčkem, který byl u Fešáků jako kytarista a kapelník v letech 1967 – 1987 a Janem Turkem, který byl u kapely jako houslista, básník a také moderátor do roku 2016.
Tehdy se jmenovali nejprve Grenees, poté Bluegrass Hoppers a po sloučení s utečenci od Greenhornů (M.Tučný, T.Linka, P.Novotný) od roku 1974 Fešáci.
Pavel vždy inklinoval k moderní americké country, kde v kapele byly hlavně bicí, elektrická basa, elektrická kytara a steelkytara.
Snažil se léta „propašovat“ k Fešákům tyto tvrdší country skladby, ale byl Petrem Novotným v tom dobrém slova smyslu vždy vyhozen s tím, že….“tohle vyžene posledního fešáckého diváka ze sálu“ ! V roce 1986 přichází do kapely Fešáci posila, mladá krev, hráč na akustickou a elektrickou kytaru, Antonín Kny.
S Pavlem Brümerem si padnou jak se říká do „ucha“ a spolu s Milošem Slezákem, steelkytaristou a bandžistou kapely Fešáci, začnou přemýšlet o nové kapele, která bude mít tvrdší countryový výraz. Pavel spolu s těmito „country rebely“ začne shromažďovat repertoár a od roku 1988 začnou účinkovat nejprve jako „Nervové sanatorium“.
Ano, to mělo být pro Pavla a jeho kolegy sanatorium, kde si budou moci od Fešáků trochu odpočinout a hrát své oblíbené písně, které nechtěl Petr Novotný přijmout do repertoáru Fešáků a nikdo jim prý …“nebude do toho kecat“, jak říkal Pavel.
Kapela koncertuje tři roky s novým materiálem a s dalšími novými členy (Mirek Roček, Jiří Žaloudek, Miluška Žaloudková). Pavel Brümer s Antonínem Kny začínají objíždět vydavatele, kteří by jim z již hotového koncertního playlistu natočili samostatné hudební album.
Spolupráci jim nabídnul skladatel a producent Karel Vágner s nově vzniknuvším vydavatelstvím Multisonic.
Karel měl k této hudbě velice blízko, neboť začínal jako kontrabasista v další legendární country kapele Greenhorns (1967).
Během léta 1992 se kapela zavřela do jeho špičkového studia a v září vyšlo album „Pavel Brümer - Cadillac“. Album dostalo název právě podle titulní písně Cadillac (původně od americké country kapely Nitty Gritty Dirt Band) s textem Jana Turka.
Posluchači a diváci ale začali vlastně nedopatřením říkat kapele Cadillac právě podle této písně a podle názvu tohoto alba.
Vzhledem k tomu, že měl v té době Pavel Sedláček kapelu se stejným názvem, tak si kapela začala připisovat za název PB. Tedy Cadillac PB (Pavla Brümera).
Cadillac PB byl tedy na světě a ve volném čase, kdy Fešáci nehráli a pauzírovali, jezdila kapela v této sestavě po celé republice a připravovala další album. V roce 1993 přivedl Antonín Kny zpět k Fešákům po devíti letech jejich bývalého spoluhráče Tomáše Linku. Ten se v kapele opět nadobro usadil a po dohodě s Pavlem Brümerem a kapelníkem Antonínem Kny přijal nabídku i do skupiny Cadillac PB. Pavel se s Tomášem vzájemně stylově doplňovali a tak vzniklo po dalším ročním koncertování a přípravách album Poslední soud (1994).
Na tomto albu hostoval i frontman Kabátů Pepa Vojtek.
Oba zpěváci měli na albu stejný prostor a vznikla další skvělá deska. V roce 1996 vzniklo ale další album s názvem „Život je jízda“, kde oba čerství padesátníci vzdali hold motorkářskému volnému a svobodnému životu s heslem „Live to Ride – Ride to Live“ (volně přeloženo .. „žij pro jízdu – jezdi pro život“).
Album je z valné části autorské. Nejvíc se na albu jako autor projevuje kapelník a kytarista Antonín Kny a vzniká zde také rozhlasový hit „Do tmy se koukej“ (A.Kny/Z.Gause).
Toto album je zároveň zatím i stylově „nejtvrdší“ a vzniká také slavný Pavlův výraz pro tento styl a to je „brutální country“.
Ten pak používá Pavel často až do svého konce.
V roce 1999 Tomáš Linka odchází ze skupiny a zakládá svou vlastní kapelu Přímá linka, která je zaměřena více na bluegrass a Pavel točí už sám své poslední album „Není nejhůř jak se zdá“. Na tomto albu stejně jako již na předchozím, se opět autorsky představuje Antonín Kny, který s Pavlem Brümerem prošel jako jediný celým obdobím Cadillacu PB a produkuje a aranžuje všechna alba. Vzniká zde opět rozhlasový hit s názvem „Chřestýší jed“ (A.Kny/Bezi Ltd.)
Vlivem zhoršujícího se špatného Pavlova zdravotního stavu Cadillac pomalu dojíždí do své cílové stanice a v roce 2002 Pavel nadobro odchází jak ze skupiny Fešáci, tak ukončuje činnost skupiny Cadillac PB.
Cadillac PB tedy po 14 letech dojíždí a parkuje do pomyslné hudební garáže. Po Pavlu Brümerovi zůstávají 4 skvělá alba a spousta nádherných koncertů.
Končí po 35 letech ale i u Fešáků. Jeho zdravotní stav je jako na houpačce, ale v podstatě se stále zhoršuje a v roce 2015 (15.9.2015) opouští náš svět a odjíždí do „nebeskýho báru“, kde na něho čekají kamarádi a spoluhráči od Fešáků Michal Tučný a Jindra Šťáhlavský.
Určitě tam spolu zvesela popíjejí a smějí se nám shůry jak my to tady bez nich válíme.
V roce 2016 a ve stejný den, kdy by se Pavel Brümer dožil 70. narozenin, uspořádal Antonín Kny v Ústí nad Labem koncert k jeho nedožitým kulatým narozeninám a pozval na jeviště všechny bývalé členy skupiny Cadillac PB a také hosty, kteří měli k Pavlovi blízko.
Ve vyprodaném sále DK Chemiků (kterým Pavel původně také byl) kapela vzpomněla na jeho největší hity. Zpívali zde např. i Tomáš Linka, Petr Kocman a Pavel Kaiser, který v následujícím roce s kapelou několikrát vystoupil i jako host. V letošním roce se kapela dala opět dohromady i s několika novými členy a novým zpěvákem Marianem Kadlecem, aby vzdala hold Pavlu Brümerovi a divákům a posluchačům stále připomínala Pavlovo hudební dílo a odkaz.
Děkujeme ti Pavle za ty krásné chvíle s tebou a za tu hromadu skvělých písní!
Bůh tě opatruj!
S úctou
Antonín Kny a Cadillac PB